Hojda lidi. Tak jsem se dobrovolně obětoval pro dobro věci a rozhodl se, že rychle rychle něco písnu, abychom měli zajisté fantastické fotečky z ještě fantastičtější akcičky. A mám tím samozřejmě na mysli festival divadla plného amatérů – Cimrman by se divil. Stejně jako loni, kdy jsme tam byli z Poděbrad poprvé, i letos to byl pořádný mazec a upřímně se nemůžu dočkat na příští ročník.

Jak by se to dalo charakterizovat? Asi jednoduchými slovními frázemi jako: skvělá zábava, super nálada, prostě paráda. Všech osm oddílů sem přijelo s jediným cílem, a to se pobavit, který se zdařil, tak co víc si přát? Já myslím, že patrně nic… možná jen aby to neskončilo tak rychle. Ačkoli abych to nepřechválil, tak by se objekty kritiky taky našly. Především musím zmínit to, že jinak úžasná moderátorka Karel, při úvodním slově nezmínila mezi účastníky nás – Robinsony!!! To nás samozřejmě velice pohoršilo a chtěli jsme sepisovat petici na protest (naneštěstí jsem zlomil tužku, tak z toho nic nebylo :-)). A pak, stejně jako loni, bylo naše ubytování převelice špatenka – zem byla totiž strašně tvrdá :-)! Jen se smějte, ale když se člověk baví od půl čtvrté ranní tím, že při baterce luští sudoku namísto spánku, jeho herecký výkon je bídný. A do třetice všech záporů ten nejzávažnější – dvěma našim hercům nějací sabotéři přistavili v Nymburce špatný vlak a ti chudáci dojeli do Kostomlat nebo podobné pr… :-). Naštěstí to ale stihli se dohrabat do Lípy a hrát tam své role. Tak sabotérům, ať to byl kdokoli z vás, plán nevyšel :-).

Chcete nějaký zážitek? Tak to bych mohl zmínit to, jak jsem jakožto věčně nespokojený a netrpělivý režisér zavelel k odchodu z DDM, že budeme zkoušet kdesi pod širým nebem. Vybral jsem příhodné místo na náměstí – patrně tom nejhlavnějším co tam máte. Ale to je jedno… prostě tam byla spousta laviček, což se hodilo. Chtělo to trochu hecing, ale nakonec se začalo zkoušet. A tak mohlo několik desítek kolemjdoucích českolipských občanů a občanek (občas i občančátek :-)) shlédnout naše dramatické utrpení. Bylo to někdy po desáté večerní a tak si patrně mysleli, že máme asi řádně zatopíno (ale klíd my nepili nic než čistou poděbradku… pro nás je to jak mateřské mléko, které už všichni nenávidíme). Přesto se nikdo nezastavil a nezatleskal a jediným divákem nám zůstal myslím jakýsi sloup (že by morový??? – alespoň se tak tvářil :-)) uprostřed prostranství.

O úchvatných hereckých výkonech se nebudu nikterak hodně zmiňovat, protože sám jsem viděl jenom dvě nebo tři hry. Přesto si myslím, že to bylo fajn, my jsme byli skvělí (cena za zajímavé téma potěší) a vítězní Chippewáci fantastičtí. A chválu samozřejmě zaslouží i výtečný gulášek paní Šmídové a v neposlední řadě organizátoři, kteří se pyšně honosili směšnými stužkami na pažích. Jmenovitě: prohodil jsem pár slov s dívkami označenými jako „šatna“ a „pokladna“ a bylo to fajn… :-) Zkrátka a závěrečně řečeno – celé se to moc povedlo! Njn, přiznejme si to, je to tak, vždyť s tím také pomáhal Renatě a dalším jeden náš Robinzoník malinkej – Miky.