Už v Pořešíně se mluvilo o tom, že se někde ve školním roce sejdeme, ale že se to uskuteční tak brzy, jsem neočekávala. Ujaly se toho Péťa z Brna a Myška s Šárkou z Holešova. Zajistily speleologickou chatu v Tetíně u Berouna, nalovily potravu v Bille, připravily program a ochotně nám dělaly naváděcí službu, když jsme s Eliškou bloudily po nočním Berouně kolem strašidelné továrny a nevěděly kudy kam.

Po orientační stezce odvahy nás v cíli čekali všichni naši milí. Speleologická chata byla jako dělaná pro naše účely. Příjemná atmosféra se spoustou svíček, kterými se někteří doslova s chutí živili, velké spacákové letiště, kadibudka s nádherným výhledem a další přednosti chaty bez moderních výdobytků. Sešli jsme se docela ve velkém počtu. Bylo nás třináct plus jedno překvapení.

Provedli jsme ochutnávku všech možných buchet, štrůdlů, bábovek, tyramisů, outdoorových vaflí a supermarketových dezertů. Vypustili jsme skryté kreativní „my“ v detektivkách, hororech, reportážích a westernech vymýšlených v časovém presu (oficiálně nazváno Kreativci). Udělali jsme si vycházku na hrad Tetín. Ve tmě jsme hráli na světlonoše a světložrouty. V teple pak další hry, které nás právě napadaly. Jelikož jsme byli z mnoha oddílů, bylo jich tolik, že nám nezbýval čas na spaní.

V neděli už všichni věděli, že se budeme muset rozloučit, a tak jsme si ještě z posledních sil užívali společných chvil. Lezli jsme po sobě, abychom se nepřilepili k zemi (v mezích hry na mravence) a houževnatě uklízeli chatu. S pamětní záložkou od Šárky jsme sestoupili do civilizace a ještě v plném počtu odjeli do Prahy. Tam jsme se monstrózně rozloučili a s jedním Lotrem z Hronova pokračovali zpátky do Poděbrad.