Ve středu 17. 8. v časných dopoledních hodinách jsme se já, Nem a Michal vydali na dlouhou cestu do Sloupu v Čechách. Dorazili jsme do České Lípy a odtamtud hezky pěkně po svých do Sloupu. A kupodivu jsme tam byli první. Cestou jsme objevili zmrzlinový stánek, který byl blízko u asociační továrnické vilky. Měli výbornou točenou čokoládovou a pomerančovou zmrzlinu! Mňam, mňam... Když jste ji šli koupit a běželi jste s ní, tak se dostala k majiteli v celkem dobrém stavu, horší to bylo s kalhotami, které cestou pokapala.

Asi tak po hodině se začali objevovat první spolupracovníci. Nakonec kde se vzal, tu se vzal náčelník Tom ve svém novém autě. První rozkaz zněl dát náš obytný dům do obyvatelného stavu, takže se stěhovalo, drhlo, prášilo, zkrátka pořádný úklid. Večer jsme se konečně pořádně seznámili nad sklenkou červeného vína. Někteří lidé mi nadobro utkvěli v hlavě: Pepa, Tradák, Kuře, Markéta, Terezka.

Další dny to již jelo jako na drátkách. Tom se rozhodl, že zde bude působit jako šéfkuchař, a tak dostal od Terezky a Martiny Barbie kuchařku. Každý večer jsme se scházeli ve společenské místnosti na poradu a každému byl přidělen nějaký úkol na příští den. Sekalo se, natíralo, kopal se drenážní příkop, atd. Občas jsme po náročné práci zašli večer na pivko do blízké restaurace.

Také jsme provedli Tomovi malý vtípek. Tomáš odjel pro potraviny do města. Náš úkol byl vyčistit zarostlé hřiště. Rostly na něm až šestimetrové stromy s tloušťkou kmene asi deset centimetrů. Ten největší jsme vytrhli s kořeny a zasadili ho vedle vchodu. Když se Tom vrátil, tak kolem něj několikrát prošel, ale nic neříkal! Mysleli jsme si, že to dělá schválně. Nicméně druhý den, když kolem něj prošel již po ixsté, se náhle zastavil a tázal se nás, kde se tu vzal ten strom? A my vybuchli smíchy.

To ale nebylo vše, co Tomáš zažil. Jeden večer se vydali Pepa, Tradák, Kuře a Milan na místní koupaliště obhlédnout situaci. Po chvíli se vrátili a přinesli Tomovi dárek. Dostal půlmetrovou barbínu, která zpívala. Prý k té kuchařce a jako maskota kuchyně. Tak jsme si sní všichni chtěli pohrát. Pak jsem ji do rukou dostal já a nějakou nevysvětlitelnou záhadou mě opouštěla v němém stavu. Pokusy na opravení byly bohužel marné.

Poslední den jsme dostali výplatu a rozloučili jsme se. A každý se vydal domů s pocitem, že odvedl dobrou práci, teda takhle jsem to cítil alespoň já.