Skoro každoroční bitva na Sioně se uspořádala jednoho teplého sobotního dopoledne. Vlak drkotal, slunce pálilo do asfaltu, les příjemně chladil, Sion byl obehnán novým dřevěným opevněním a bojovná nálada stoupala. Vysvětlili jsme si pravidla, umístili vlajky, nasbírali papírové koule a mohlo se začít dobývat a bránit. Nová velká brána, na kterou se dalo i vylézt, byla nejvíce obléhaným místem. Všude létaly koule, byly slyšet nárazy do štítů, šustění listí a výkřiky zasažených.

Proběhlo několik vyrovnaných bitev a několik válečných přestávek k občersvení. Po skončení se všechny herní rozbroje a neodplacené zásahy smazaly, koule posbíraly a jelo se domů za maminkami, které všechny rány definitivně zahojily.