Rumunsko je velkým lákadlem snad pro každého člověka, který má rád přírodu a prahne po dobrodružství. Jeho nejvyšší vrcholky, které se někdy nachází až nad mraky, přímo provokují k jejich dobytí. I my jsme podlehli jejich kráse a to jsme je viděli do té doby pouze na fotografiích. A jak to u nás často bývá, od snu nebylo daleko k realizaci. Po půl roce příprav a plánovaní jsme konečně vyrazili na cestu.

Ač původní předpoklady počítaly s velkou účastí, nakonec se nás sešlo jen šest, z toho tři členové TOM Robinsoni Poděbrady. Z členů se kromě mě výpravy účastnil Nem a jeho sestra Eliška a dále naši výpravu tvořili Klára, Honza a Chlum. Kolem poledne 4. srpna se naše skupina, plna iluzí a nadějí, vydala na cestu.

Naším hlavním cílem bylo za dva týdny přejít nejvyšší rumunské pohoří Fagaraš a pohoří Piatra Craiului a mimo to jsme samozřejmě chtěli, jelikož jsme byli všichni v Rumunsku poprvé, tuto zemi trochu poznat.

Rumunsko nám ukázalo docela přívětivou tvář. Nedostali jsme se do žádného konfliktu, nebyli jsme ani okradeni a lidé se k nám chovali velmi příjemně a to i tehdy, kdy z nás neměli žádný užitek. Jedinou malou nepříjemností byli místní žebráci, kteří jsou na rozdíl od těch našich velice aktivní a jakmile spatří turistu, již u něho stojí s prosebně nataženou rukou.

Okrajové části velkých měst za moc nestojí. Pokud se však člověk nedá odradit prvním dojmem a odváží se vyrazit směrem do centra, bude mile překvapen nejen množstvím památek, ale třeba i příjemnými a čistými parky. Města jako Oradea, Brasov či Sighisoara určitě stojí za návštěvu.

Popsat krásu rumunských hor, které jsme navštívili, lze jen těžko. Příjemný pocit volnosti a odtržení od civilizace kazí jen množství odpadků v tábořištích a také trochu množství lidí, i když na druhou stranu je skvělé si občas s někým cizím popovídat. Domluvit se nám nedělalo na horách žádné potíže, jelikož většina turistů byli buď Češi, Slováci nebo Poláci. Bohužel se nám nepodařilo dobýt nejvyšší vrchol Fagaraše Moldoveanu, a tak se nejvyšší námi dobytou horou stala Negoiu (2535 m).

Kromě hor jsme si nemohli nechat ujít návštěvu hradů v Hunedoaře a Branu. Oba se bohužel staly centry turistického ruchu, což je obzvláště vidět u Branu, který by se dal počtem stánků přirovnat zhruba k našemu Karlštejnu. Prohlídku obou hradů při návštěvě Rumunska doporučuji, obzvláště návštěva Branu stojí doopravdy za to.

Co dodat na závěr? Cíle, které jsme měli před výpravou, se během prvních dní rozplynuly jako pára nad hrncem. Z Fagaraše se nám podařilo přejít zhruba polovinu a na přechod části hor Piatra Craiului již vyrazili jen dva z nás. I přes to se všem naše výprava velice líbila, protože náš nejdůležitější cíl, poznat Rumunsko, jsme si splnili a 20. srpna jsme se v pořádku vrátili domů.