Bylo brzké ráno sobotní. Před domem č.p. 250, v ulici Dr. Beneše v Poděbradech, se
objevila malá skupinka cyklistů. (Zde je nutné podotknout, že to nebyli pouze dívky a chlapci
z oddílu Robinsonů, nýbrž ale i oddílově bezprizorní Ondra, který souhlasil s námi jet) Zadní
části jejich bicyklů byly opatřeny nosiči s brašnami. Někteří měli zabaleno pouze to
nejnutnější, avšak našli se i tací, zejména jeden, který měl kapsy brašen poněkud plnější.
Tvrdil však že to jsou jen skromné zásoby a obával se, že mu po cestě dojdou. Poté co se
skupinka ujistila, že jim vše řádně drží na svých místech, vyrazila směrem ku městu
Nymburk.
Město Nymburk je přivítalo svým nádražím, a zvláště podchodem, kde strávili několik
pěkných chvil, dokud nepřijel rychlík s dvěma červenými vagóny. Odtud totiž pokračovali
vlakmo daleko na sever. Nechvalně známou Českou Lípou pouze projeli a pokračovali dále až
do Rumburka.
Na rumburském, od minula opraveném, nádraží vše znovu zkompletovali a vyrazili.
Projeli překrásnou skalistou krajinou Českosaského Švýcarska až dojeli k úpatí hory Jedlová.
S nasazením všech sil tento vrchol střídavou technikou chůze a jízdy zdolali. Na vrcholu je
čekala orosená odměna v podobě Kofoly a palačinek. Vystoupili na rozhlednu, aby se
porozhlédli po Dakotech, se kterými tu měli sraz. Ti však vysedávali na vedlejším vrcholu
Tolštejn. Pod oběma kopci se oba oddíly setkaly, a pokračovaly směrem na Českou Lípu.
Z jednotvárnosti jízdy je však vytrhla neočekávaná událost. Jeden z Robinsonů, jmenovitě
Tadeáš, nalezl u obce Polevsko kokosový ořech. Kde se tu ale vzal kokosový ořech? Migrují
kokosové ořechy? Přinesli ho sem s sebou vlaštovky? Jak rychle letí naložená vlaštovka? To
jsou otázky, které čekají na zodpovězení.
Když dorazili do České Lípy, měli v nohách 90 kilometrů. Rozloučili se s Dakoty a
vydali se do Dubice s vidinou vydatné večeře. Správce Domečku jim totiž oznámil, že
k večeři připraví následující menu:
1. chod: polévka s kachními knedlíčky
2. chod: chřest dušený s česnekem
3. chod: kuřecí roláda s marinovanou omáčkou, jako příloha indické kuru brambory ve
slupce nebo česká šťouchačka
Zákusek: marcipánovou krustu po ďábeslku nebo huhušvejžužu
Café nebo čaj k snídani, řecké olivy, máslíčko slečny Čuprnové a čerstvé pečivo Báby
Zlopočasné.
Když však dorazili na adresu Svatopluka Čecha 954, Česká Lípa, dotyčný nebyl
k sehnání, a měl vypnutý telefon. Proto se hladoví odebrali do Domečku. Zde se skromně
navečeřeli z vlastních zásob. Když si v pozdních hodinách inkriminovaná osoba správce
Domečku zapnula telefon, vymlouvala se, že večeři připálila a na snídani zapomněla. Zbytky
pak dala ke konzumaci svému psu.
Zdeněk Šmída, strašný kecka
nasliboval půlku plecka
žádná půlka ani krusta
naše břicha jsou teď pusta
Chippewa je bídný tvor
rozsévá hlad a břichabol!
Den dvacátý druhý, duben roku dva tisíce sedm
Druhý den ráno vyrazili směrem na bývalý vojenský prostor Ralsko. Projeli bývalé
vojenské letiště v Hradčanech. Když dorazili do Bělé pod Bezdězem, doplnili své zásoby o 15
centimetrů točeného salámu (na osobu). Vše pak snědli na zřícenině hradu Zvířetice, stravu
pak náležitě tamtéž trávili. Když dotrávili, vydali se opět na cestu. Projeli Mladou Boleslav,
Mcely, Jabkenice a spěchali ku Poděbradům. Byli hnáni zavírací dobou v jedné nejmenované
cukrárně na náměstí. Bohužel však dorazili o něco později a 120 kilometrů tak oslavili později
proklínanou Kofolou na zámku. Za tmy se vydali ke svým domovům.
Tadeáš, ten co našel kokos a furt v průběhu cesty něco jedl
