V pátek 10. 6. 2005 odpoledne jsme se vydali na kolech na výlet do Pleskot. Nem, já a v Činěvsi se k nám přidal Michal. Až do Sobotky proběhla cesta bez větších problémů. V Sobotce jsme začali bloudit. Když jsme sjeli z kopce, Nem nám oznámil, že jedeme špatně. Kopec jsme si vyšlápli nahoru a pokračovali dál. U Humprechtu jsme posvačili. Začalo pršet. Od té doby jsme bloudili. Dojeli do vesnice, ze které nevedla žádná cesta. Museli jsme se vrátit. Ve vesnici s názvem Pleskoty se Nem zeptal jednoho pána, kde je tábořiště a on odpověděl, že jedeme úplně špatně. Na jeho radu jsme se vrátili. Ale odbočku, na které jsme měli zahnout, jsme přejeli. V další vesnici jsme to zjistili. Vrátili jsme se a na správné odbočce odbočili. To už byla docela tma a tábořiště nikde. Mě a Michala přepadla trudnomyslnost a po půl hodině jsme nakonec Nema přesvědčili, aby zavolal Zdeňkovi. Ten mu řekl, že jsme kousek od cíle. V půl jedenácté, vyčerpaní po strastiplné cestě a za pískotu dynama a vrzání mých brzd, jsme dosáhli tábořiště. Tam nám sdělili, že už není místo, kam bychom se uložili, a tak nás šoupli na marodku. I přes silný pach špitálu jsme nakonec usnuli. Ráno jsme se probudili ve tři čtvrtě na devět. Než jsme došli na snídani, bylo devět. Tam nám oznámili, že máme být ve čtvrt na deset na hřišti. Celé dopoledne jsme hráli různé hry. Po obědě jsme se zúčastnili rogainingu. Najezdili jsme 30 kilometrů. Přijeli jsme o šest minut déle, proto nám odečetli 60 bodů. Ale večer u ohně jsme dostali veliký koláč za třetí místo. Pozdě v noci jsme šli spát. V neděli ráno jsme po snídani naložili věci na kola a odjeli domů.