Na Oškobrh jsme jeli 19. 11. 2008. Odjeli jsme na kole a kupodivu také přijeli na kole. Před odjezdem jsme se setkali na náměstí Jiřího z Poděbrad. Ptáte se, kdo všechno jel? Výletu se tedy zúčastnil: Vítek, Nem, Anežka, Tadeáš, Eliška, Miloš, Ondra, Lucka ml.. Ondra se k nám přidal až na soutoku Labe a Cidliny. Tam také byla první zastávka na pití. Pak jsme se vydali dále a dojeli až do Libice nad Cidlinou. Z Libice se jelo asi 500 metrů a za závorami jsme museli zastavit. Miloše zlobila přehazovačka na kole. Tak se na přehazovačku podíval Nem, kolo opravil a mohlo se pokračovat dál. Potkali jsme hřiště, o kterém bude ještě řeč. Měli jsme před sebou první kopeček, který všichni chtěli pokořit. Na kopečku se objevili rodiče Rydlovi, které jsme důstojně pozdravili. A co se nestalo. Ondra píchl duši a Vítkovi spadl řetěz. Zatím co starší chlapci opravovali kolo, dívky si udělaly piknik. Poté co se kola úspěšně podařilo spravit, vydali jsme se na druhý kopec, který byl hodně namáhavý. Tadeáš a Nem byli na vrcholu Oškobrhu jako první. Vítek si řekl, že kopec vyšlape na kole, tak šlapal. Holky ho vyšly pěšky. Nakonec se všichni setkali na vrcholu Oškobrhu, kde jsme se vyfotili super rychlým Nemovým foťákem. A poté se šlo na nedostavené koryto, kde byla nějaká zřícená budova. Miloš po ní začal lézt. Na vrcholku budovy se upevnil provaz. Toho se ujal Vítek a dospělí mu říkali, že dělá čipeví uzel. Vítek se nedal a přesvědčil je, že to je ambulantní uzel s jeho vymyšleným uzlem. Začalo se šplhat a hrát hry jako je lejzr, atd. Poté jsme se vydali na zpáteční cestu. Jeli jsme stejnou cestou. Pamatujete na to hřiště na začátku? Tak tam jsme se zastavili, abychom si pohráli. Poté co si všichni pohráli, pokračovalo se dále. V Poděbradech se najednou objevil Ivoš, který měl vlastní trénink běhu. Na konec jsme se rozloučili a každý jel domů.