Brzo ráno, ve 4.30 hod, jsme se já, Petr a Ivoš vypravili vlakem na Moravu do nádherných kopců - do Beskyd. Cesta vlakem byla dlouhá, únavná a museli jsme několikrát přesedat, než jsme se dostali na místo zvané Velké Karlovice. Odtud jsme se vydali na cestu, která vedla do strmého kopce, dlouhou asi 6 km. Po uražení této vzdálenosti jsme se ocitli na překrásném místě zvaném Polana.

Účel naší cesty byl získat nové kamarády a podělit se s nimi o cenné zkušenosti z vedení turistických družin.

Na Polanu jsme dorazili v 11.55 hod, což bylo dobře, jelikož jsme měli nařízený příchod do 12.00 hod. Ani jsme se nestačili seznámit s ostatními účastníky a dostali jsme první, zdánlivě jednoduchý úkol. Vyrobit ze soušek indiánskou postel, ale ne každému se to povedlo. Petrovi bohužel postel na dvakrát praskla. Byl nešťastný, ale obratně ji opravil a fungovala skvěle. Druhý úkol zněl postavit tee-pee. Za instruktáže Zdeňka, Mojmíra a Dicka vyrostlo na mýtince mezi lesy pět tee-pee. Večer ve stodole (společenská místnost v chatě) proběhla seznamovačka, při které jsme se hodně zasmáli a rozdělili se do čtyř týmů. Náš tým vedla Mary. Byli jsme v něm já, Petr, Lucka, Pišky a Křak. Ve 22.00, kdy začínala oficiální večerka, Dick zavelel: „Jde se spát“ a my jsme šli vyzkoušet námi zhotovené postele.

Probudil nás v 7.00 hod Zdenda svou hrou na kytaru a oznámil nám začátek rozcvičky. Rozcvičku vedl Dick. Běželi jsme po hranicích pozemku, tedy z kopce do kopce, abychom prý věděli, jak je naše Asociace bohatá.

Dopolední program byl pestrý. Učili jsme se přírodovědě a činnosti oddílu, někdo část prospal (Petr).

Na protáhnutí těla byl odpoledne na programu rogaining (orientační běh). Rozdělili jsme se na dvojice a vyběhli podle mapy do terénu. Jednu dvojici jsme tvořili já a Petr. Po několika metrech jsme omylem vnikli na soukromý pozemek, na kterém pro naší smůlu byl i majitel, který na nás poštval psa. Začali jsme sprintovat jako o závod a štěkot postupně utichal. Po té to bylo již v pořádku až na zkratku, kterou jsme šli, spíše se brodili kamenitým potokem do strmého kopce. Cestou jsme potkali pár dalších dvojic, se kterými byl návrat příjemnější. Všichni se vrátili a tudíž metoda hledání ztracených lidí v lese nebyla zapotřebí. Vyhrál Ivoš s Mirďou, kteří naběhali 11km.

Večer byly na programu paragrafy, což znamená práva a povinnosti vedoucích družin v oddíle.

Musím říci, že tento den se mi líbil nejvíce. Měl krycí název Meggajvrův den. Ráno u snídaně nás seznámili s věcmi, které na dnešek budeme nezbytně potřebovat a s tím co máme udělat:

• Rozdělat oheň (max. 3 zápalky)
• Uvařit čaj z bylinek (3/4 litru)
• Uvařit si polévku (vzorek netřeba)
• Upéci maso v Setonově hrnci (přinést vzorek)
• Vyrobit vařečku (délka min. 35 cm)
• Vyrobit kozlík na řezání dřeva
• Odlít stopu ze sádry (zvířete nebo člověka)
• Najít kámen o váze 1 kg
• Vyrobit tyč o délce 150 cm
• Najít 10 druhů dřevin, donést listy a větvičky
• Obarvit kus látky přírodními barvami

Pomůcky pro družinu: Pila, 35 hřebíků, 3 zápalky, maso, chléb, alobal, polévka, koření, sádra, cukr.

Poznámka: Další zápalku lze získat za 3 polena o délce 1 metr a průměru 15 cm. Další hřebík lze získat za 1 poleno o délce 1 metr a průměru 15 cm.

Všechny úkoly jsme splnili a vyhráli.

Odpoledne nám Křak oznámil, že v zatáčce u lesa se stalo neštěstí. Doběhli jsme na místo a uviděli dva cyklisty, celé od krve, ležet na zemi. Na nic jsme nečekali a začali je ošetřovat, za chvíli se ozval hlas a říkal: „Pozor, uhněte, jsem lékařka.“ Chudák slečna (náhodná kolemjdoucí) doběhla k nám a zjistila, že krev není skutečná, ale že jedná pouze o simulaci. „Zraněné“ jsme odnesli do tábora a „vyléčili“ je.

Po večeři byla beseda o turistickém vybavení. Probíraly se boty, kalhoty, bundy atd.

Na plánu dne byly lanové aktivity. Každá skupina měla pomocí horolezeckých lan postavit co možná nejobtížnější lanovou dráhu v lese. Pilně jsme stavěli a zkoušeli. Soupeřilo se, kdo nejrychleji překoná soupeřovu překážkovou dráhu. Naše kapitánka Mary si podvrtla koleno a tudíž nemohla chodit.

Po obědě přišly na řadu různé hry. Nejvíce nás zaujal lacros. Hry byly zábavné, ale čekala nás další zkušenost, tentokrát s GPS (navigační systém).

Polárník pan Jakeš nám ve stručnosti vysvětlil základní funkce GPS a šli jsme si ověřit, jestli to opravdu funguje. Fungovalo to velmi dobře i na přesnost několika metrů.

V podvečer bylo zajímavé zpestření, indiánská sauna. Z větví jsme sestavili iglú, které jsme přikryli dekami a plachtami. Uprostřed jsme vyhloubili otvor, do kterého jsme vložili dočervena rozžhavené kameny. Do sauny, o průměru 3 metry, se nás naskládalo dvanáct. Byl to příjemný zážitek.

Večer byla beseda s Polárníkem o dobývání severního pólu a Grónska. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Také nám Dick oznámil, že zítra nastane den „D“. To znamená výstup na Lysou horu.

Den „D“ nastal. Vstali jsme v 5.00 hodin a vyrazili směr Lysá hora. Každá skupina si zvolila jinou trasu. Naše skupina, už v čele s novou kapitánkou Luckou, si zvolila tu nejdelší, ale zároveň nejrovnější alternativu. Obešli jsme Lysou horu o 180° a podívali jsme se i na Slovensko. Cesta vedla pěknou přírodou, trvala nám 9 hodin a ušli jsme 56 km. Stihli jsme si i zajít o pár kilometrů. Dorazili jsme o půl hodiny déle, než bylo naplánováno, nicméně dorazili jsme.

Celý den pršelo, a proto jsme byli ve stodole. Ráno bylo ve znamení výtvarna, Každý si mohl zvolit co bude vyrábět. Někdo vyráběl papírové hlavy, jiný ručně dělaný papír. Odpoledne na to navazovala vernisáž.

Navečer jsme se já a Ivoš velmi těšili, jelikož jsme hráli Diplomacii. Hraje se na mapě Evropy s vlaječkami jednotlivých zemí.Účel této hry je obsadit celou mapu. Hra byla napínavá a plná emocí, jenže nikdo nevyhrál. Trvala od 19.00 hod až do pozdních 3 hodin. Ten, kdo nechtěl hrát Diplomacii, hrál Kremrorallye.

Ráno jsme ještě všichni mysleli na Diplomacii, a proto jsme na sebe nadávali, že jeden druhého zradil a zničil.

Takřka celý den jsme hráli různé hry, například: Golf, při kterém Hacker zlomil dřevěnou hůl, či jsme stříleli luky do terče. Naše výkony jsme zakreslovali na velkou papírovou kostku.

Odpoledne jsme skládali tee-pee a hledali si místo v lese na spaní pod širákem. Naštěstí nepršelo a my byli v suchu.

Týden jsme zakončili velkým táborákem.

Uklidili jsme tábor. Vydali jsme se na poslední pochod, tentokráte s plnou polní. Došli jsme k jezeru a Dick nám oznámil: „Uprostřed jezera je loďka a na ní máte dekret o absolvování Moravské táborové školy, na co čekáte? Plavte!“ Tak jsme všichni naskákali do vody a doplavali si pro diplom. Poté jsme se naposled shromáždili. Rozloučili jsme se a každý se vydal svou cestou.