Zpět na úvodní stránku
  Kronika - Velkolepá příprava na soutěž 21, kam jsme potom nejeli
Zpět na obsah

Soustředění tomíků

V 10 jsme se sešli před klubovnou a zkoušeli si různé uzly. Například liščí smyčku, dračí smyčku, ambulanční uzel atd. Potom jsme se vydali do krámu a kupili věci na oběd. Asi kolem 11 až do 12 jsme dorazili na Čábelnu a Lucka s Milošem připravovali oběd a moc se jim to povedlo. Po obědě jsme umyli nádobí a hráli jsme laser. Pak přijel Petr a učili jsme se dávat první pomoc. Poté jsme přišli ke střelnici a přešli na druhou stranu břehu a na jednom místě jsme dělali lodní uzel, autíčka a taky škotový uzel. A u vodárny nás přepadl nějaký hmyz podobný beruškám, když jsme šli přes kolonádu, tak tam byly nějaké slavnosti a z dálky ta kolonáda vypadala jako v Praze na Staromáku při vánočním trhu. Když jsme se prodrali tím štrůdlem lidí, šli jsme do klubovny a tam si nás odvedli rodiče. Takovýhle soustředění bych chtěla zažít vícekrát.

Magda


Soustředění na jedenadvacítku na Čábelně

Ráno jsme se tak nějak okolo desáté sešli před klubovnou. Než se sešli opravdu všichni, tak jsme se strefovali kaštanka do stromů, protože jich tam bylo vážně hodně. Bylo to s těma kaštanka docela sranda až na to, že kaštanem do hlavy docela bolí. Až konečně všichni přišli, tak jsme procvičovali nějaký uzle. Třeba jako je dračí smyčka, osma, double osma, zkracovačka,…Potom jsme se vydali na cestu. Cestou jsme se ještě potkali v obchodě, abychom mohli co jíst. Byly to špagety, párky a cibule. Nakonec jsme přeci jenom dorazili na čábelnu. Začali jsme sbírat suchý dřevo a za chvilku už hořel oheň. Eště jsme se tam chvilku rozkládali a potom jsme já a Miloš začali vařit oběd na ohni z těch surovin, co Anež koupila cestou. Když to asi za půl hodiny bylo, nevypadalo to zrovna hezky, ale bylo to dobrý. Následoval polední klid a všichni jsme odpočívali (teda až na kluky, kteří tam běhali a řvali). Když už byli všichni odpočatý, šli jsme hrát laser. Potom přijel Petr a učili jsme se jak zafiksovat zlomenou ruku nebo jak udělat stoličku pro zraněnýho. Ale pak už si pro mě přišli rodiče, takže nevím co bylo potom.

Lucka Š.

Zpět na obsah
  Vytvořeno: 2. 3. 2011© Rydlo 2004