Jednoho sobotního pozdního rána léta Páně 2008 to na Helfenburku vřelo. Všude se to hemžilo malými i velkými zarputilými bojovníky. Někdo opravuje výzbroj, někdo dolaďuje bojovou taktiku a nebo sbírá ponožkové koule. Rozhodčí rozdávají symbolické životy a vštepují nováčkům pravidla bitvy.

Úderem desáté hodiny se do sebe pouští útočníci s obránci hradu. Střelivo lítalo všude, občas se někdo odvážil vydat se uličkou smrti a probít se až k soupeřově vlajce. Ze začátku se to nikomu nedařilo a napětí stoupalo. Ale nakonec se přece jenom našli udatní a stateční rytíři, kteří vlajku získali a obklopeni nebezpečím ji donesli do hradu. Tento významný den se odehrálo ještě několik bitev. Supí hlavy (obránci hradu) a ti, co hrad dobývali, se několikrát v rolích prostřídali a tím pádem i výsledky byli různé. Jelikož naše bitvy na Sioně jsou menších měřítek, nás toto velkolepé bití čítající 150 tomíků i netomíků ohromilo. Viděli jsme dobře postavené hradby ze štítů a další funkční formace. Vše jsme vstřebávali a plánovali je použít na Sioně.

Mezi protivníky a spolubojovníky jsme poznali Bobry (pořádající oddíl), Chippewu, Dakoty, Magnety, Sluníčka a další. Od nás jsme tam byli tři (Anežka, Tadeáš a Eliška). Už ve vlaku jsme se přidali k Veverkům z Brandýsa, kteří jsou už zkušení bojovníci. Vzali nás do chaloupky v hradu, ukázali, kde je kadibouda a vzali nás prostě pod křídla. Děkujeme. Děkujeme taky Bobrům, kteří nám půjčili lepenkové štíty, vzali nás do vojska.

Vše jsme okoukli a příští rok snad už ve větším počtu přijedeme znovu.