Pololetní prázdniny jsme společně strávili s Dakoty z České Lípy v Dědově. Na nádraží jsme se sešli ve čtvrtek večer. Já, Ivoš a Tadeáš. Nem jel dřív, aby vyzvedl klíč od pana správce a zatopil. Celou cestu ve vlaku nám Ivoš vyprávěl ty svoje „historické vtipy“, což je děsná zábava. Když jsme dorazili do chalupy, vzpamatovali se po cestě a najedli se, začali jsme hrát hry. Kolem půlnoci jsme šli spát. V pátek jsme se vydali do blízkých Teplických skal. Celé skály jsme prošli a hledali jsme útvary zmíněné na cedulích. Cestou zpátky jsme u Skalní nevěsty vyndali pytle na mrtvoly a několikrát sjeli kopec. Když jsme se vyblbli, pokračovali jsme v cestě. Toho dne jsme vařili večeři my a Dakoti myli nádobí. Ivoš a Tadeáš loupali a krájeli cibuli, já a Nem jsme vařili těstoviny. Nakonec z toho vznikla těstovinová hmota (protože se těstoviny rozvařily) s červenou omáčkou. Ale myslím, že to všem chutnalo. Za našeho zpívání a mého hraní na kytaru zatím Dakoti umyli nádobí. Potom jsme opět hráli hry jako Živé obrazy, Sázky, ... Spát jsme šli zase dlouho. V sobotu jsme měli v plánu opět použít pytle na mrtvoly, užít si sněhu a pořádně se vyblbnout. Než jsme našli vhodný kopec pro sáňkování, zastavili jsme se na louce a hráli na Letadýlka, Mašinky, Eskymáckou honičku a Mohylového ducha. Běhat ve hlubokém sněhu je celkem náročné, a tak jsme už byli docela utahaní. Po sáňkování byli všichni od shora dolů promáčení. Dneska vařili Dakoti a my měli umýt nádobí. Ukuchtili prý bramborové knedlíky (podle mě to vypadalo jako nějaké moc nepovedené šišky) se zelím a párkem. Ale bylo to docela dobré. Nem vymyslel, že budeme po večeři hrát Žoužele, ale až umyjeme nádobí. A protože ho ušpinili opravdu hodně (tak špinavé nádobí jsem teda ještě nikdy neviděla), tak například když jedli tatranku, vzali si pod ni misku nebo ten hrnec od zadělávání těsta s naschlou hmotou šel umýt těžce, na Žoužele nedošlo. Od této chvíle se asi bude mytí nádobí vždy nazývat žouželení. V neděli ráno jsme uklidili, rozloučili s panem správcem a odešli na nádraží. Ve Václavicích se cesty našich oddílů rozešly a každý jel svým směrem.