Zakončení tomíckých prázdnin se konalo již po mnohokolikáté ve Sloupu. Tento rok však již v takovém rozsahu snad naposledy. Ne proto, že bychom se do Sloupu neradi vraceli, ale protože dolní rekonstruovaná vila se již změnila v honosný, všem požárním nařízením vyhovující, boháčsky vzhlížející herberk Ferdinanda Dobrotivého.

Naším úkolem bylo objekt dovést do finální slavnostní fáze, která bude reprezentovat celou velkou Asociaci při jeho otevření a při jeho pozdějším provozu. Tím pádem se nebouralo zdivo, nevyvážely kuní lejna ani nedrbal plot, ale šůrovaly se podlahy, leštila okna (dřevěná), šily vlajky a kokardy, montoval se nábytek, luxovalo se a kolem vily se dělala parková úprava zeleně. Tadeáš s Honzou přišroubovali vypiplané a do dokonalosti dovedené cedulky pokojů a háčky. Hop s Yourim (Zlatošípáci) vykouzlili císařskou míčovnu plnou netradičních her od Červotoče. Všechno nám pod očima vzkvétalo a smrdělo novotou.

Cokoli se dělo, dělalo i nedělalo bylo pouze a jedině na hulváta a nijak jinak.