V pátek jsme se sešli jako nadšená skupina výletníků (Vítek, Pavel, Miloš a Vojta) na nádraží v Poděbradech a chystali jsme se nalodit do vlaku směr Ústí nad Labem, trochu se odreagovat a zahrát si paintball! Po jedné a půl hodině jsme dorazili na místo určení, jenomže lázeňáci z Poděbrad se ve velkých městech nevyznají, naštěstí jsme měli Kačku, která nás i ubytovala a tak jsme ve zdraví přežili první chůzi a v domě jsme si mohli dále lázeňačit: televize, brambůrky, a tak jsme si udělali pěkný večer.
V sobotu nás Kačka s Ústečany vytáhli brzo ráno na prohlídku Ústí. Vyšli jsme s úsměvem na rtech, vyjeli jsme lanovkou nahoru a pochodovali po vrstevnici. Konečně jsme došli na nezalesněnou plochu a mohli jsme se rozhlédnout po moc krásném Ústí: mlha, Střekov, chemička. Poté, co jsme se dokochali, jsme se vydali vstříc novým zážitkům, a to konkrétně směr vodopád! Po zhruba 3 km jsme dorazili k jakési skále, ze které stékal slabý proud vody. Vítek s Milošem se rozhodli vyčistit koryto potůčku, aby vodopád dělal čest svému názvu. Po hodince se to povedlo a pokračovali jsme. Měli jsme namířeno k Masarykovu zdymadlu. Říkali jsme si: „No jó, to máme taky v Poděbradech, to vidět nepotřebujeme.“ Ale když jsme ke zdymadlu došli, zcela jsme změnili názor a málem jsme si vykoukali oči. Posledním bodem výpravy jsme vyšli na Střekov a byli jsme oceněni pohledem na krajinu pod námi. Odpočinuli jsme si a kráčeli jsme na autobus. Bohužel nejsme zvyklí, když čekáme na červenou: „Tak co ty barvičky?!“ Naštěstí nás to pustilo a ke Kačce jsme dorazili bez větších překážek, celý netrpělivý na zítřek, paintball!!!
V ranní neděli jsme vyskočili z postelí (ze spacáků), nasnídali, sbalili a vyrazili! Na ústeckém nádraží jsme se střetli s ústeckým oddílem, s kterými jsme hráli. Dali jsme hlavy dohromady a vydali jsme se na "dlouhou" cestu do Děčína, kde je hala na paintball. Přivítal nás instruktor Ondra, který nám vysvětlil pravidla, dal pomůcky, ... První zásah? „Já se bojím, to bude bolet“. Nakonec jsme zjistili, že to tak hrozný není, a nabití energií jsme se vložili do krutého boje. Po čtyřech hodinách, jsme už energii začali ztrácet a zjistili, že i času není nazbyt a tak jsme se rozloučili a jeli domů, do lázní.
Fotky najdete tradičně na Zoneramě.
