Konečně pevnina! Tak přesně tenhle výkřik nás dnes ráno vzbudil na té naší bárce putující pustým mořem. Už dávno nás opustily ideály života mořských vlků, které zajímá jen to, jaký nám vane vítr. Vlastně už první den, kdy se drtivá většina z nás z blízka seznámila se všemi výhodami a nevýhodami života na lodi na širém moři. Bylo to něco trochu jiného, nežli rybařit v klidné zátoce. ..

Několikametrové vlny, které se přelévaly přes loď, sice udržovaly palubu perfektně čistou, ale také občas jednoho či dva námořníky vzaly s sebou do ledové vody. Voda byla skutečně všude kolem nás a slabší nátury si stěžovali, že se jim na prstech nedělají běžné varhánky, ale rovnou varhany... a to pořádné. Zmlsaným jedincům pro změnu velmi rychle došly buchty z domova od maminky a jen těžko si zvykali na přirozeně přesolené pokrmy uvařené z mořské vody. Nicméně i tento problém se velmi rychle podařilo vyřešit, a to tak, že se u většiny posádky projevila mořská nemoc. Na jídlo skutečně nikdo z nás neměl pomyšlení a tak alespoň kontrola zásob přinesla dobré zprávy...
A takhle nám utekl první měsíc plavby. Upřímně řečeno, trvalo nám dost dlouho urazit devět námořních mil, které nám předpověděl onen záhadný muž v přístavní putyce. Jednak proto, že nikdo vlastně neví, jak je dlouhá námořní míle, a jednak také proto, že nám zrovna nepřál vítr. Bylo to jako když někam jedete na kole... ať se děje cokoli, vždy fouká proti vám. A to je na větrem poháněné plachetnici celkem problém. Nicméně mys Dobré naděje je konečně tady a my skutečně máme naději, že se dozvíme něco nového. Třeba je to ukryté už někde tady na pevnině. Musíme kontaktovat místní domorodce...
Jsou to milí lidé, o tom žádná. Má to jen jednu drobnou závadu... Ptali jsme se jich na cestu k pokladu a oni vůbec nic nevědí! V hlavě mají jen tu jednu bláznivou hru a tu jsme si museli zahrát... oni se nám neustále jen smáli, jak jsme nešikovní... a to bylo všechno! Že prý si musíme zahrát a teprve pak se nám rozsvítí. No to byla tedy "cenná" informace....
A ona překvapivě cenná opravdu byla! Večer po zápase, když zapadlo slunce, rozzářilo se na obzoru velmi vzdálené, jasné světlo!