V Brandýse nad Labem se tento víkend uskutečnil další ze seriálu turnajů v tomíckých dovednostech a zdatnostech, tentokráte šlo o prokázání své šikovnosti ve florbalu. Opět se sešla celá plejáda zvučných jmen soupeřů, kterým se poděbradský oddíl rozhodl postavit se se ctí sobě vlastní. Exkluzivně pro náš web se nám podařilo získat vyjádření kouče našich Robinsonů, Michala.

Bylo to poprvé, co jste se nominovali na turnaj věnovaný florbalu. Můžete nám popsat, co předcházelu výběru trenéra a proč padla volba zrovna na Vás?
Tak určitě to nebyla volba lehkovážná a v hledáčku jsme měli celou řadu zvučných jmen jak z Čech, tak i ze zahraničí. Nicméně nakonec jsme se rozhodli pro trenéra, který hráče zná a má s nimi již jisté zkušenosti... zkráta ví co od nich čekat. No a že volba padla právě na mne, to bylo logické vyústění okolností, kdy já byl jediný, kdo měl dostatečnou kvalifikaci pro vedení týmu.

A můžete to upřesnit?
Samozřejmě. Byl jsem jediný, kdo měl futrál na hokejku.

Rozumím. V čem spočívala příprava před tímto náročným víkendem?
No tak samozřejmě bylo potřeba nejprve dát do kupy hráče. Prošli náročným fyzickými i zdravotními testy a následně byli rozřazeni do dvou družstev. Za Áčko nastoupili stabilní opory kádru Máťa se Štófou, které jsme doplnili velmi výkonným trojlístkem talentů Lucka Š., Vojta a Miloš. Nad posledním článkem týmu jsme si ale trochu lámali hlavu. Uvažovali jsme, jestli vsadit na jistotu a sáhnout po nějakém veteránovi ze zámoří, nicméně nakonec jsme se rozhodli pro určitý risk a nasadili jsme mladého, dravého žolíka... naší nejmenší Lucku. A jak průběh turnaje ukázal, byla to správná volba. Hru našeho Áčka rozhýbala a ukázala se být jako velmi impulsivní hráčka.

A jak na tom bylo poděbradské Béčko?
Nalijme si čistého vína. Přecijen, ty největší hvězdy jsme nasadili do prvního mužstva (včetně žen... pozn. red.) a v Béčku už to bylo o poznání slabší. Nicméně se nám podařilo stabilizovat kádr a vytvořili jsme silnou formaci ve složení Anežka, Eliška, Lucka P., Petr, Pavel a já.

V prvním utkání jste nastoupil do hry i Vy, byl jste tedy hrajícím trenérem. Jak se Vám dařilo dirigovat spoluhráče, když jste byl jedním z nich?
Tak tady je nejprve nutné upozornit, že Béčko bylo poskládané ze zkušených matadorů za zenitem. Hrál jsem nejen já, coby hlavní trenér, byl zastoupen také Petr, můj asistent, který koučoval mládež, trenér brankářů Pavel, klubový lékař Anežka, velezkušený útočník Lucka a manažerka našeho sportovního oddílu Eliška. A ti už vědí co a jak sami..

Jak to tak poslouchám, za Béčko nastoupil celý realizační tým.
Ano, i tak se to dá říci...

A jak jste spokojen s průběhem turnaje?
Tak turnaj byl výborně zorganizován, po této stránce se brandýsským jistě nedá nic vytknout. Možná bych pro příště zaměřil větší pozornost na kvalitu rozhodčích, protože ne všichni si zasloužili pozvánku na tak prestižní událost. Takovýto podnik velmi schazují nevyrovnané výkony sudích a bohužel náš tým to zásadně poškodilo.

Přibližte to.
Tak první takovou vlaštovkou bylo zákeřné sražení naší nejmenší Lucky, které sudí, kterého bych přecijen z pohledu férového chování nerad jmenoval (byl to Onra Šejtka, 28 let, vítězný TOM S.T.A.N... pozn. red.) zcela pominul a nechal hru pokračovat. A samozřejmě nezapomínejme ani na incidenty z druhého matche našeho Béčka, kdy jsem byl nejprve surově zfaulován kousek od soupeřovy brány a posléze opětovně seknut hokejkou přímo v brankovišti soupeře... to vše bez odpísknutí faulu za stavu, kdy jsme prohrávali o jednu jedinou branku. Nezlobte se, ale tady bylo vidět, že hořce nám na tomhle turnaji nepokvetou...

Tak možná jste to přecijen trochu přibarvil, neb ve Vás stále pracují emoce. Je ovšem pravda, že jste po těchto střetech už do dalšího vývoje utkání nezasáhl.
Tak určitě tady pracují emoce, ale tenhle týmový sport se bez srdíčka dělat nedá, to se nezlobte. Také je pravda, že jsem se po poradě s klubovým lékařem rozhodl již více nenastoupit a nepřivodit si tak případné další poranění. Alespoň jsem se mohl soustředit na koučování mančaftu a to se projevilo v našem posledním utkání, které, troufám si tvrdit, mělo silnější atmosféru, nežli samotné finále turnaje. Tady bych chtěl moc poděkovat všem fanouškům, kteří za námi přijeli a podpořili nás.

Nicméně jistě u Vás nakonec panuje spokojenost s předvedeným výkonem. Chystáte se tedy na další tomícká klání?
Tak samozřejmě toto je otázka spíše na manažera mančaftu, nicméně myslím si, že jsme velcí bojovníci a jen tak se nenecháme rozhodit. I proto, že na srdce jsou Poděbrady... a sport, ten je vždy o tom srdíčku.

Fotoreportáž je zde.
A drsné Dršmašové video od Veverka Matěje je zde