Vítězná trofej "Větev" nás minula o fous a bedně vítězů se ale blížíme jistojistě. Letos jsme čtvrtí! Dobře my. Jste šikovní vyzvědači. Nenechali jste se zastrašit ranním deštěm, nezalekli jste se záludných úkolů na cizích ostře hlídaných územích, akčně jste bránili naše růžové území a pořádně se vylítali v tělocvičně.

Kdo che vědět o hře víc, nechť čte dál.
Foglarova hra pořád jede. Do dokonalosti ji dotahují už po několik let Dakoti, tomíci z České Lípy. Jsou to profíci, Tomek pravidla zná a vysvětluje tak bravurně, že v republice nemá konkurenci, mapa hracího území je výtvarné dílo a logistika je ještě víc precizní než precizní. Klobouk dolů Dakoti a díky.
Historické centrum města je rozdělené na čtyři území. V něm hrají čytři družstva, která svoje území chrání před soupeři a v cizích území naopak plní úkoly a vyzvídají otázky, které jim přichystali ostatní. Musí si dávat pozor, aby si jich nikdo nevšiml, jak zvídavě koukají do výloh, kolik že stojí to kuřecí Kung-Pao v Jaselské ulici, do kdy mají otevřeno v obchodě se spodním prádlem na Staroměstském náměstí, zkoumají co se skrývá za hromadou kostek v Pražské ulici a kolik schodů vede k Úřadu práce v Tovačovského ulici. Každý tým má svého štábmistra s papírovou čepicí, který je ukrytý na nejtajnějších místech, za zídkou, v průjezdu a ti nejotrlejší v kontejneru. Sem mu nosí vyzvědači splněné otázky a znovu vybhají do boje.
A tohle všechno se děje mezi nevinnými Mladoboleslaváky, kteří neví o co jde, když se najednou před nimi z ničeho nic začnou honit dva vyzvědači.
Něco málo ze hry a z výletu je zachyceno zde