V sobotu 18. 2 jsme šli na zříceninu hradu Lichnice. Šli jsme jak s Pátky tak s Robinsoni. Vystoupili jsme na zastávce v Ronově nad Doubravou. Po cestě jsme pohladili pár koní a zabečeli jsme na pár ovcí. První vesnice byla kousek od zastávky. Byla to vesnice Žlebské Chvalovice. Tam jsme si dali první malou svačinku u zvonu, který opravdu zvonil. Tuhle dobu jsme šli po červené značce, ale chvilku po svačině jsme přešli na modrou značku.

Na každém rozcestí jsme čekali na pomalejší skupinu, která chodila pomaleji. Pomalá skupina se skládala z vypravěčů o superhrdinech, sběračů klacíku, sběračů různých kamínků a stavěčů lodiček. Při čekání na prvním rozcestí jsme viděli koně, který se na první pohled zdál, že to je socha, ale byl to živý kůň. Byly tam také děti, které stále zlobily a otravovaly, ale museli jsme to vydržet. Šli jsme okolo hřiště, ale bohužel jsme se nemohli na chvilku zastavit a pohrát si. Robinsoni, kteří byli zkušení, si předávali mapu a vedli ostatní. Chvilku jsme cítili, jak spadlo pár kapek a mysleli jsme si, že bude pršet celý den našeho výletu.

Postupem času jsme přišli do lesa, ve kterém se nacházel potok (Lovětínská rokle - poznámka redaktora). O kus dál byla lávka, přes kterou jsme bezpečně přešli. Na druhé straně potoka jsme si dali menší oběd. Šli jsme dál, ale cestu nám zabránil potok, u kterého nebyla dost široká cesta, abychom krásně šli okolo potoka. Museli jsme přejít po malých ale dost velkých kamenech na to, abychom mohli obejít velký kámen, který nám stál v cestě. Cestu jsme přešli bezpečně a skoro všichni si dělali fotky potoka. Byly tam totiž malé vodopádky. Šli jsme dlouhou cestou přes kameny, ale hlavně tam všude bylo bahno, takže jsme měli potom všichni špinavé boty. Po dlouhé strastiplné cestě jsme našli lavičky, kde jsme si dali další svačinu a řekli jsme si, kudy půjdeme.
Byly jsme skoro pod zříceninou bývalého hradu Lichnice. Vyšli jsme z lesa ven na silnici a v dálce jsme viděli zříceninu hradu Lichnice. Pomalu ale jistě jsme se přibližovali k zřícenině. V poli jsme viděli udělané srny z drátu a byly moc hezké. Když jsme byli přímo pod zříceninou, čekal nás ještě malý kopec.

Když jsme přišli ke zřícenině, tak jsme si dali svačinu a někteří kluci zapálili oheň v ohništi. Někteří se šli kouknout do zříceniny, ve které si udělali moc hezké fotky. Taky se tam udělala společná fotka. Před odchodem jsme se rozhodovali mezi delší nebo kratší cestou. Na konec jsme vybrali tu delší cestu – Hedvičiným údolím (poznámka redaktora), i když nás už bolely nohy. Když jsme odcházeli tak jsme si ještě opekli „marshmelowny“. Taky jsme pozorovali větroně.

Když jsme přišli do města Třemošnice (poznámka redaktora), ze kterého jsme odjížděli, tak jsme viděli kozy s kůzlaty. Když jsme byli na cestě k nádraží, tak jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla pro zákusky jako odměnu, a ta druhá šla čekat na nádraží. Měli jsme chvilku času před odjezdem, tak přišla skupina, která šla pro zákusky, které jsme si rozdali a snědli. Bylo to moc hezké zakončení dne. Vlak přijel přesně na čas a nastoupili jsme do vlaku a jeli jsme konečně domů do Poděbrad. V Poděbradech si nás rozebrali rodiče a šli domů. Výlet byl skvělý a plný zážitků.

Fotografie si prohlédněte zde.
Autoři: Anna Vachová (Lachtan) a Lucie Pekařová