2010
Tentokrát už větší skupina. V osmi lidech jsme se vydali mezi divoké keře a kleč, neznačené cesty a někdy přívětivé a někde méně přívětivé domorodce.
Byl jsem trochu v rozpacích, zda svoji první výpravu zvládnu. Ostřílení horalé, jakým je Honza, Eliška, Anežka, Tereza, Mikuláš a Lenka, mají už něco za sebou a výprava na Ukrajinu ve mně a Leošovi vzbuzovala patřičný respekt. Cesta vlakem byla poklidná. Jen z Čopu (Чоп) do Solotvina (Солотвино) jízda v lehátkovém vagónu nemusí být zrovna to pravé pro citlivky na čistotu.
Místní autobusové řády za moc nestojí, a tak jsme cestovali na vlastní pěst. Lidé vám zařídí odvoz kamkoliv, jen pozor na cenu. Úsek o dvaceti kilometrech pro osm lidí nestojí víc, jak padesát hřiven. Může se platit čímkoliv: hřivnami, eury, dolary i českými korunami. Jazykové bariéry žádné nebyly a my si mohli užívat jízdu po místních silnicích, které vážně stojí za to! (Na jazykové bariéry jsme narazili pouze v restauraci, když jsme si objednali pečeni a pak jsme dostali smažená játra.)
První den jsme přečkali před branami národního parku, abychom nemuseli zbytečně platit za další den v něm strávený. Než jsme se dostali na hřebeny, tak nám to dalo chvíli zabrat. Značení cest nepatří mezi silné stránky hor, a tak po pár kilometrech řekou a zarostlým lesem jsme se dostali na kýžené vrcholky, kde se nám předváděla příroda v celé své kráse. Medvědů se bát nemusíte, protože malé koláče v trávě jsou přece od krav. Na hřebenu jsme si už byli jisti svou polohou a mohli se vydat na bývalou polskou meteorologickou stanici na hoře Pop Ivan (Піп Іван Чорногорський) a nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu (2061 m). Pod hoferkou (Гора Говерла) na značené louce pro stanování Terce ukradli boty, což byl pro nás celkem šok. Už jsme ale sestupovali z hor do nejbližšího města Rachov (Рахів). Odtud jsme jeli dálkovým autobusem do Mukačeva (Мукачеве), kde jsme si našli hotel na jednu noc. Ve velkém městě, jako bylo toto, se ale bohužel nedalo platit kartou a v obchodech brali jen a pouze hřivny, což mnohé z nás velmi zklamalo.
Ukrajina je zajímavá země, kde jsou vidět velké sociální rozdíly, ale za to je život na vesnici oázou klidu a míru. Hory sice vypadají stejně jako Krkonoše, ale přijdou mi o něco drsnější. Postupem času přestanete litovat investici do drahých pohorek a hory se vám odvděčí velkou rozmanitostí jak přírody, tak i počasí.
fotografie z výpravy, článek od Petra
