V průběhu června se v mojí hlavě začal realizovat plán malého, ale zato neobvyklého výletu. Zbývalo se jen domluvit na termínu a pak vyrazit. Vyžadovalo to ale trochu operativního řešení. Nakonec operativních přístupů bylo během výletu více.

Ona půlka června ale nebyl zrod plánu, ten byl již v lednu, asi 5° pod nulou, celkem jasný den, kdy jsem poprvé navštívil vrch Oblík. Díky tomu, že není zalesněný, jsem si hned řekl, že to je ideální místo na pozorování východu a západu Slunce. A přespíme u toho pod širákem.

Ve druhé půlce června jsme se proto se Standou, Tučňákem a Áňou domluvili, že vyrazíme a prohlédneme si přírodní divadlo. Volba termínu musela být operativní, potřebovali jsme nebe bez mraků. Taková situace nastala o posledním červnovém víkendu. Oblík se nachází pár kilometrů od Loun v severních Čechách. Cestu do tohoto průmyslového kraje ještě doplnila návštěva Mostu.
Svezli jsme se tramvají jedoucí do Litvínova, a protože s námi skutečně házela ze strany na stranu, vystopili jsme ještě v Mostě a raději v horkém dni vystoupili na Hněvín a prohlédli si nejen město, ale i okolí s povrchovými doly.
Operativní přístup si vyžádala i cesta z Mostu. Plánovali jsme odjet po 18. hodině turistickou linkou po Švestkové dráze, kde byl koncem roku 2007 zastaven pravidelný provoz. Bohužel, co se v horkém dni nestalo. Kousek od železniční trati došlo k požáru trav a zastavení provozu. Operativně čekáme v Mostě, náš vlak asi 3 kilometry před Mostem, neví se co bude dál. Výpravčí se ptá, kolik lidí (zda vůbec někdo) chce jet, jestli nemají operativně vlak otočit již v Obrnicích. Dopravce AŽD Praha nám operativně zaplatil taxíka a po chvilce bloudění přesedáme do historického motoráku. Máme hodinu zpoždění.

Vystupujeme někde mezi poli, zastávka se jmenuje podle nedalehé obce Sinutec (dle Wikipedie tam v r. 2011 žilo 7 obyvatel). Míříme na Oblík, míjíme paraglajdisty, zastavíme se na večeři v nepoužívané autobusové zastávce a doufáme, že stíháme západ Slunce. Jsou nejdelší dny, naděje žije.
Přicházíme na vrchol. Překvapení č. 1 - stihli jsme to! Slunce se ještě nedotklo obzoru, ale moc mu nechybí. Překvapení č. 2 - nejsme tu sami. Nečekal jsem, že podobný nápad bude mít ještě někdo další. To ale ještě není vše. Pozorujeme západ a stmívání, děláme u toho různé psí kusy kolem zde stojícího sloupu s kamenem - energetického bodu. Užít si západ Slunce chce také paraglidista, který po se chvilce vznese do vzduchu. Při tom zjistíme, že přespat na kopci chtěla ještě jedna dvojice, dohromady nás tady je osm. Asi náhoda...?

Ranní budíček ve 4:40 na východ Slunce máme jen my. Přesouváme se na druhou stranu hory s výhledem na sousední Sadov a Brník. I toto divadlo pozorujeme asi hodinu, pak si mládež ustlala a dospala, mně se to již nepodařilo. Krátím si čas pozorováním a určováním vrchů Českého středohoří. Na naší modré plachtě to začalo znovu ožívat až v čase, kdy mi bylo jasné, že původně plánovaný vlak domů nám ujede. Naštěstí jede za dvě hodiny další.
Balíme se a míříme dolů. Došlo nám pití, je už zase vedro. Operativně jdeme jen do Dobroměřic, kde také staví vlak. Cestou operativně kofola v motorestu, nákup v Lounech dle plánu a už jen vlakem přes Prahu domů. Zvládli jsme to a stálo to za to!

Všechny fotky najdete na Zoneramě