Na prostředek června jsme měli v plánu navštívit Tisou na Ústecku a zkusit si lézt po skalách. Jak se nám to vyvedlo a o všechno jsme tam viděli?
Do malého útulného domečku na okraji Tisé jsme přijeli v pátek večer. Cestou si každý doplnil energii z vlastních zásob a večer už pak nebyl důvod hlučet a mohlo se v klidu spát. Teda, skoro.
Sobota patřila výletu na Děčínský sněžník. Díky Vítkově zkratce jsme cestou tam minuli skalní město a po zelené mířili mezi jinými stromy i skalami k rozhledně. Zastavili jsme se u symbolického horolezeckého hřbitova a po vyoperování klíšťat jsme zamířili k menší skalce, na které si skoro všichni zkusili boulderovat.
S přibývajícími kilometry a časem rostla teplota, stoupání a trochu i únava, proto nás skály nechávaly chladnými a těšili jsme se o to více na sekanou k obědu, která byla v plánu na Sněžníku. Skupinka rozhleduchtivých pokořila asi 150 schodů na vrchol původně trigonometrické (zeměměřičské) věže. Ostatní vzali útokem bufet, aby doplnili sladkosti.
Cesta zpět ubíhala poměrně rychle, protože nás pronásledovala bouřka. Již jsme skalní město neminuli a bouřka jdoucí jinudy nám dovolila zastavit se na vyhlídkách. Večer, když jsme trénovali slacklinu, praskání bičem nebo řezání dřeva, se na chvilku ukázalo i Slunce. Při jeho západu jsme si zazpívali pár písniček u ohně bez kytary.
Nedělní plán mířil do Tisského skalního města. Na trase velkého okruhu opět byly možnosti lézt po skalách i schovávat se. Pak už ale byl čas jít zpět do domečku, dát si oběd, sbalit se a jet domů.
Fotky z výletu najdete na naší Zoneramě.
