Zatímco velcí Robinsoni měli na 1. máje předvést svou lásku k odvaze při pokoření ferat, pro malé Pátky jsme připravili mnohem méně náročný program, kterému ani předpověď dešťových přeháněk nevadila.
Jeli jsme celkem blízko, do Mladé Boleslavi, protože se tam pod vrchem Radouč nachází louka, kde v současnosti žije početná syslí kolonie.
Vlakem jsme se s naší ukulelistkou Áňou dohráli a dozpívali až do sousedního Bakova, odkud nás vedla červená turistická značka podél Jizery až Josefova Dolu. Tam naše skupinka vyměnila příjemnou, rovinatou, místy blátivou a jednou i stromem přehrazenou cestu za krátké stoupání lesem do Debře. Netrvalo dlouho a viděli jsme první paneláky Mladé Boleslavi.
Cestou nás ještě zdrželo hřiště, kde se mladí divočením vysílili a starší naopak svačinou posílili. Mezi dětmi zavládlo trochu překvapení po vytyčení směru za sysly - totiž přímo vstříc sídlišti. Tady skutečně budou žít nějaká divoká zvířata?
Prvního sysla jsme potkali asi po 100 metrech. Měl celkem velký vstup do nory, odkud nás nejprve zvědavě okukoval, chvílemi se plížil k nám a pak zas zpět. Během toho dostal jméno Franta. Nevěděli jsme, kolik syslů před námi okamžitě neuteče, a proto na něj naše zraky směřovaly ještě pár minut. Jak jsme se dále blížili městu, rostl počet syslů. Na první louce běhali sem a tam, opět nás zvědavě okukovali, někdy i panáčkovali. Za dalším remízkem už to byl sysel za syslem, jeden běžel doprava, druhý doleva, třetí kličkoval mezi norami, čtvrtý je přeskakoval, pátý honil druhého, šestý zkoumal další návštěvníky, ale sedmý jich už viděl tolik, že jsme ho nezajímali. Začalo pozorování syslů a snaha nalákat si je co nejblíže. Jak ale na něj volat? Není to kočka, takže čiči nefungovalo... "sysel pocem" nebo "sys-sys"? Mávání klacíkem po zemi? Mávání prstem ve vzduchu? Bylo to náročné a zas nám trochu vyhládlo.
Stačilo si vyndat svačiny a syslů bylo okolo plno, a kdyby jen okolo, bez obav běhali i přes nás nebo nám lezli do batohů. Přestože se krmit nesmí, místní zvířata to očekávala. Bylo těžké uhájit potravu před náporem protivníků, ale nakonec jsme vydrželi.
Pak už jen zbývalo se zvednout, oprášit zadky, vyběhnout na sáňkovací kopec sídliště (které jsme stále měli na očích), dojít na nádraží a nechat se odvézt domů. Sysli, jejich ochočenost, místy až drzost, předčila naše očekávání.
Fotky z výletu najdete v galerii na Zoneramě.
