Ranní sobota pro oddíl znamenalo to, že musí vstát a jít na vlak, jelikož jsme se chystali do Drábských světniček. Sedli jsme do vlaku a hurá směr Mnichovo Hradiště!

Po proseděných zadcích jsme konečně mohli zapojit nohy a vyrazit po červené směr Valečovská zřícenina. Cestu jsme si ozvláštnili atletickou abecedou, hádankama (pro zamyšlení čtenáře: "Večer dočtu knihu, zhasnu lampu a jdu spát. Ráno se vzbudím, vemu pistoli a zastřelím se. Jaké povolání mám?"), či nezvyklou schovávanou na cestě.
Na zřícenině jsme si dali svačinku, dostali text k historii i pověsti Valečova a navštívili každou skulinku objektu.
Další zastávkou byly už Drábské světničky, kde jsme cestou už mohli pozorovat krásné skalnaté útvary a tím více se těšili na Drábské světničky... a nebo to bylo kvůli slíbené pauze na oběd?... Těžko říci, ale každopádně jsme si užili jak oběd, tak výhledy ze zříceniny. Bylo to famózní! Překonání strachu z výšek, lezení po žebříčku, zákulisí skal i most v nás nechal ten správný turistický zážitek.
Ale už byl pomalu čas, vydat se dál, abychom stihli zpáteční cestu. Prošli jsme Studeným průchodem, navštívili stánek s hřištěm a nakonec se dostali na zastávku, kde už jsme zase nohy nechali odpočívat. Dál už vás nebudu zdržovat a lépe než článek vám to popíší fotky.