Po loňském splutí Berounky se odroslejší část našeho oddílu vypravila i letos strávit několik krásných dní na konci září mezi břehy jedné z našich řek.

Zamířili jsme na Vltavu, konkrétně do úseku z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou. 70 splouvaných kilometrů zabralo 3,5 dne. Po středeční cestě, večeru a noci v kempu naproti vyšebrorskému nádraží nám ve čtvrtek přivezli lodě a po přebalení si do barelů již nebylo na co čekat a nezbývalo než zanořit pádla do vody a vyrazit.

Neuběhlo ani 15 minut a jez nás přinutil poprvé přistát. Po menších komplikacích jedné z přenesených lodní mohli Vojta s Anetou sjet a otevřela se cesta dál. Díky tekoucí řece nám vzdálenost rychle mizela za zády, no srovnání s volejem* loni jako nebe a dudy. Druhý jez nevypadal záludně. Zejména před splutím. Poté to už tak radostné nebylo. Tři lodě neudržely stabilitu a cvakly* se. Přestávku na sušení zpříjemnil oběd. Po třetím, tentokrát bezproblémovém jezu jsme zakotvili v kempu v Branné. Po prvním dnu naši partu musel opustit Vítek s bolavou nohou, ale naopak přijely Anežka s Ellou.

Z druhého dne snad mohu zmínit jen moji převrácenou loď, kde jsme s Tučňákem na jezu nabrali hodně vody a šli ke dnu. Díky malé hloubce (vody po pás) jsme se vlastně "jen" celí namočili. (Ikdyž to není úplně pravda, kousek trika mi zůstal suchý.) Čekalo nás ale ještě pár jezů v Českém Krumlově. Cestou přes město na nás koukaly snad tisíce turistů a některé jsme vysloveně zklamali - jezy jsme, kromě toho nejsnazšího, překonávali alternativně - buď překoníčkovat*, nebo přenést.
Po vydatné 15 minutové sprše teplou vodou v kempu jsme se vrátili zpátky do města na večeři. Sedli jsme si, kam jinam, než k řece. Žádní vodáci už ale po tmě nejeli.

Nejpohodovější den byla určitě sobota. Ráno Slunce usušilo zbylé svršky a po rychlé plavbě nás čekalo nádherné kempování u Kelta. Přijeli jsme brzy odpoledne, ve stánku si dali čaj nebo bezinkovou limonádu a palačinky. Chladný večer zpříjemňoval táborák.

Po chladném večeru ale následovalo mrazivé ráno. Obzvlášť pro ty, kteří mají jen letní spacák do +1° C. Ztráty na životech zůstaly nulové (i díky Tučňákově fólii, kterou se Terka s Anetou od druhého večera mohly zahřívat), pouze ranní balení stanů a věcí zabralo víc času. Poslední kilometry na vodě do Boršova utekly jako voda, stejně jako nám ujel vlak a pak i autobus do Budějovic. Přesto jsme se, o trochu později, všichni (tedy Vojta, Pavel, Anežka, Méďa, Matěj, Terka, Aneta, Ella i Tučňák) dostali domů, někteří i do Prahy (a nikdo do Podolí) a přemýšlíme o vlnách, které splujeme příště.

Více fotek najdete tradičně na Zoneramě a jedno video si můžete zobrazit tady.

*Rychlý vodácký slovníček suteréně použitých termitů:
volej = vodácké označení pro netekoucí vodu, kde se musí hodně pádlovat
cvaknout se = převrátit se
koníčkovat = vést loď za lano ze břehu