Zpozorovat daňky, nadýchat se jarního vzduchu, přelézt přes plot do obory, dvakrát zmoknout, dát si čaj v zámecké restauraci, naslouchat strašidelné pověsti z kraje kolem Dlouhopolska, posvačit na polabské stepní louce, házet šišky po Elišce, sledovat zajíce radující se z prvních jarních dní, prolézat stezkou vyšlapanou srnkami a to zdaleka není všechno, co jste mohli s námi zažít v Žehuňské oboře. Pokud byste jeli.

Z Poděbrad jsme vyráželi ve složení Lucka, Lucka, Vojta a náš počet se cestou rozrostl na pětku statečných, neohrožených, věrných Robinsonů, rozhodnutých poznat krásný, dosud neprobádaný kout našeho kraje. Michal nám dělal, jako tamní, prostředí znalý rodák, výtečného průvodce. Eliška R. zase neohroženě tasila hydrobiologické náčiníčko u každé tůně a díky tomu byla veselou, trochu svéráznou společností. Vůně lesa ani panorámata na naší výpravě také nechyběly, srnek jsme viděli asi tři desítky. Kdo nevěří, ať jde příště s námi. Myslím, že budu mluvit za všechny zúčastněné, když řeknu, že tenhle výlet se opravdu vydařil. Díky, Lucko, Vojto, Michale a Eliško, byl to skvělý den!

Další fotky...