Čas od času nepravidelně schůzku prodloužíme a občas i v klubovně nebo jejím okolí plánovaně společně přespíme. Naposledy to bylo v roce 2015 a předtím i o rok dříve. Inu jen když se nám to hodí (to jsme přejali od Kanaďanů - pořádání hokejového Světového poháru nepravidelně, ale občas jej vyhlásí).

Naší motivací byla soutěž, která teď výrazně hýbe děním v několika desítkách tomíckých oddílů - Hořcová výzva. Sešli jsme se u klubovny o hodinu dříve, než obvykle a začali společně plnit. Vojta zahrál lidovky, záhráli jsme si několik her od dětí a poslechli pár básniček. Nosili jsme se na zádech a zkoušeli i skákat přes švihadlo. Když ani na pravidelný sraz o páté nikdo další zpožděně nepřišel, lehkým krokem jsme sebrali spacáky, deky a celty a vyrazili na hlavní poděbradské náměstí pojmenované po králi Jiřím. Asi je každému jasné, co následovalo. Piknik nás opravdu bavil, vždyť požadovanou půlhodinu jsme natáhli na skoro dvojnásobek.

Na nedalekém přírodním koupališti všichni dokázali vydržet 2 minuty po kotníky ve vodě. Nedělalo nám to problém, někteří se dokonce osmělili smočit celá těla a uplavat 100 nebo 200 metrů. Po dalších netradičních hrách si Vojta s Vítkem zavázali oči a pod Terčiným vedením vyrazili poslepu do klubovny. Děti se cestou napily z pramene Poděbradky a to bylo z odpoledne vše.

Jen 11 odvážlivců se rozhodlo pokračovat. Po lehké večeři z vlastních zdrojů jsme sebrali odvahu, spacáky pro tělesné teplo a hamaky pro pohodlné ležení mezi stromy lesíka zvaného bažantnice. Noc byla teplá, ale ráno vzbudily spíše vlaky jedoucí po nedaleké trati, než bažanti a koroptve. Rychlost balení odpovídala teplotě dubnového rána (tedy nic moc), hřál nás ale pocit z neobvyklé noci a také pěti bodů do soutěže. Snad ještě stihneme také pohodlnější verzi noci ve stanu.

Celou galerii najdete na Zoneramě.

P.S. - kdo ještě nemáte, zaklikněte si prosím úkoly v Hořcové výzvě.