Myšlenka výletu "na sníh" zrála několik zim. Reálnějších obrysů v mé mysli dostala až po několika výletech do Jestřebích hor a jejich okolí. Nejen na hřebenech, ale i nízko pod nimi leží v zimě bílá pokrývka.

Do Jestřebích hor to je trochu dál, spojení je ovšem kvalitní. Přímý rychlík nás dovezl na předměstí Trutnova, kde se nachází stanice Trutnov-střed. Odtud jsme ještě pokračovali malým motoráčkem plným výletníků dvě zastávky do Petříkovic.

Iluze krásy sněhu byla vzápětí pryč, protože první úsek naší cesty byl zároveň nejnáročnější. Vydali jsme se po zelené značce do kopce. Přeskočili jsme potok, přelezli kmen, zabředli do kaluže a pili horký čaj z termosek. Cesta sněhem moc neubíhala až do prvního rozcestí. Zde jsme nepřehlédli pěchotní srub a těm pozornějším neunikl ani řopík poblíž.
Naše další cesta byla lemovaná prvorepublikovým opevněním.

Žádný z bunkrů u cesty neunikl naší pozornosti, neboť byla na jejich hledání vypsána odměna. To už se šlo lépe, zvykli jsme si na sníh a vidina Jestřebí boudy s teplou polévkou, čajem a čokoládou nás hnala kupředu. Cestou jsme se ještě zastavili v altánku u rozcestí zvaného Bílý kůl, kde byla poslední možnost občerstvit se před divokým sestupem do Malých Svatoňovic. Tam jsme už jen počkali na rychlík do Poděbrad, ve kterém bylo po celou cestu příjemně teplo.

Fotky z výletu jsou tradičně v galerii na Zoneramě, kde si můžete všimnout i jedné fotky z webkamery. Ta snímá každých 5 minut Jestřebí boudu a na snímku můžete vidět, jak se zrovna někteří sjíždí po zadku kopeček u vchodu.