Nejčastější věta na letošní Gorce Morce, kterou opět pořádal pražský TOM STAN. Tradičně proběhla v Kravařích na zdejší základní škole. I tento rok Robinsoni přijeli ukázat všem, jak se to správně hraje a umístili se tak na krásném předposledním místě.

Ale teď už snad to vezmeme od počátku akce. Neočekávaně jsme se sešli v pátek na nádraží a čekala nás dlouhá cesta přes Českou Lípu až do cíle. Ve škole nás přívitali s nadšením, vybrali jsme si náš "pokoj", obsadili svá spací místečka a naplnili kručící bříška. Během toho jsme si podrobně vysvětlili pravidla chování a pohybování. To však, ale přerušilo zrnčení 22. hodiny, kdy jsme skočili do spacáku a během krátké hodiny jsme všichni úspěšně odešli do světa spánků.

Bohužel nás čas nenechal dlouho ležet, jelikož už nám cvrlikali ranní ptáčci a z povzdálí bylo slyšet "Vstávat! Je osm!". Ospalý nohy, záda i obličej byly donuceni si jít umýt tvář a zakousnout něco malého k snídani. To už jsme se snad všichni probudili a před turnajem jsme si poslechli jak držet pálku, co dělat při hře a další (ne)zbytečný pravidla.

Byli jsme vypuštěni ven, chopili se pálky, byli jsme ve formě a jak se říká, byli jsme "ready!". Né však dlouho, protože jsme museli začínat v poli...
Jeden zápas, druhý zápas, šlo to jako po másle, ať jsme vyhrávali či prohrávali, šli jsme do toho naplno, pálili jsme o sto šest, běhali z jedné strany na druhou a získávali body, bohužel né vždy více jak nepřátelský tým. Prodírali jsme se zápasy, na obědě jsme se nadlábli a šlo nám to hned jako po másle! S velkým sebevědomím odehrávájí týmy poslední úděry do míčků a blíží se poslední, zakončující "písk".

Netrvalo dlouho a sešli jsme se věichni před budovou, aby nám pořadatelé odhalili skóre. "A na 6. místě se umístili.... TOM Robinsoni!!". Zklamání? Rozhodně ne! Víte kdo jediný porazil právě vítězný tým TOM Chippewu? Ano, právě tým, který skončil na 6. místě! My! Tak jsme si říkali jestli bychom náhodou neměli automaticky poskočit na první místo... Pořadatelé v tom tu logiku nenašli a nechali nás na zadních příčkách. Za naší bojovnost a čestnost jsme se odměnili zmrzlinou. Po návratu do školy ale děti nejevily zájem o odpočinek a šly hrát drsnou vybíjenou, fotbal či odešly stavět hrady a domy z kostek. Všude bylo co dělat, čas tikal, až jsme si nevšimli té tmy venku, která nás nás zase zahnala do spacáčků.

Ranní neděle vypadala ještě hůř. "Všichni balit, pořádně uklidit a vynést na chodbu!". Všichni jsme se dali do práce, házeli a dupali všechno oblečení do krosen a důkladně hledali druhou ponožku do svého páru. Zvládli jsme to! Taky aby ne, drsňáci z lázní nahodili krosny a sebrali jsme sakypaky zpátky do Polabí, domů za našima srdečníma záležitostma.

Fotky z výletu najdete tradičně na Zoneramě.