Jeden listopadový deštivý víkend patřil dobrodružné Foglarovské hře na Vyzvědače. Akce to byla veliká. Dakoti z České Lípy, kteří celou hru organizovali, spočítali, že do Litoměřic přijelo skoro 170 tomíků. Ti všichni za trvajícího deště hrdinně vyzvídali na cizích územích a strážili svoje domácí uličky. Nemálo z nich zažilo nějaký silnější zážitek okořeněný tmou nebo napětím, že je někdo ze soupeřů sleduje. Následují krátké příběhy a zážitky poděbradských vyzvědačů.
No takže. Bylo asi 30 minut po začátku hry. Není podstatné, co jsem měl za úkol, ale bylo již šero. Šel jsem po dlouhé ulici již na modrém území. Šel jsem po pravé straně z pohledu od oranžových k modrým. Varování-následující věta nesouvisí s Vyzvědači. Najednou na druhé straně ulice zazněl zvuk, jako by něco vybouchlo. Otočil jsem se tím směrem a viděl jsem takové postarší auto, nyní již bez zadního skla. Došel jsem tam a z auta vylezl takový holohlavý muž (asi 158 cm, 48 let). Byl docela v klidu. Začal přemýšlet, jak se to stalo. Já jsem poblíž auta před tím nikoho neviděl a vevnitř jsem žádný kámen nebo něco takového neviděl. Sklo tedy asi prasklo samo. Tak jsem tomu dobrému muži popřál šťastnou cestu a odešel jsem. Poté muž zaklapl kufr, tím způsobil, že z něho vypadaly zbylé střepy, a odjel. Všímavější si poté mohli všimnout, že tam na jednom parkovacím místě zbyla taková větší hromádka střepů.
Matěj
Nejlepší bylo, když jsem měla úkol u fialových. To bylo dost jednoduché, protože neměli žádnou obranu a když jo, tak se jim docela dobře dalo utéct.
Lucka Gy
Na vyzvědačích jsem byla úplně poprvé. Ze začátku jsem byla nervózní. Hned na začátku jsem šla k sousední barvě, k růžové (já byla oranžová). Věděla jsem sice odpověď na otázku, jenže než jsem došla zpět, chytli mě. Potom jsem šla až daleko k zeleným a přesně tam, kam jsem se chtěla dostat, mě chytli zas. A cestou jsem si spletla dva parky, protože byly velice podobné a oba měly kostely. Ale jednou jsem stihla odpovědět a dostat se zpět včas na naše území. Vyzvědači jsou nejlepší.
Anička
Letos se mi naskytla možnost vidět hru Vyzvědačů ze třetího úhlu pohledu. Po vlastní účasti ve hře a doprovázení mladších dětí jsem letos měl možnost se pohybovat jako nezařazený element po městě. Viděl jsem tak klání z většího nadhledu, než dříve. Souboje, taktika, skrývání se za všechno možné, taktika kdy to zkusit a kdy ne, to vše je z pohledu 3. osoby úplně jiné a možná i víc strhující, protože vidíte oba dva vyzvědače a přemýšlíte nad tím, co mohou udělat a zda mají šanci, aby jim to vyšlo. Vyjma toho jsem si mohl i projít centrum Litoměřic, které se mi opravdu líbilo a kde jsem si našel i nějaké své železniční zajímavosti.
Pavel
Letošní Vyzvědači byli… jak bych to jen mohl popsat? Neuvěřitelně neobyčejní ve všech směrech! Dozvěděl jsem se mnoho historických informací o Litoměřicích, strávil jsem spoustu času jak s oddílem tak i s kamarádskými tomíky, užil jsem si veškerou zábavu a domu jsem si odnesl spoustu krásných vzpomínek, proto se už nemohu dočkat na další akci a moc děkuji jak pořádajícím Dakotům tak i všem vedoucím a oddílům za krásný víkend.
Vojta
Fotky z celého výletu jsou tady.
