Každý rok pro nás i ostatní oddíly uspořádají Veverkové z Brandýsa florbalový turnaj, známý pod krycím jménem Dršmaš. Letos se konaly Dršmaše dva, ten druhý začal včera "po večerce" a skončil dnes nad ránem. Až si to budeme za půl roku někdy náhodou zase číst, tak to bylo v noci z 18. na 19. března.
Do Kladna, kde místní Roháči uspořádali turnaj pro odrostlé TOMíky, se sjeli zástupci osmi oddílů, sedmi vícebojových a Lotrů z Hronova, chyběli jen kamenickošenovští. Staňáci postavili dva týmy, my dva (Pavel s Vojtou) jsme se spojili se dvěma Veverky (Matěj a Kuba), vylosovali si skupinu B a mohli jít na věc.
Večerka bývá kolem desáté a právě v tu chvíli začal první zápas Máků se Staňáky. My šli na hřiště hned poté proti béčku STANu, dále nás čekaly zápasy s oběma českolipskými oddíly. Po zápasech ve skupině jsme (hlavně tedy díky Matějovi s Kubou) šli z prvního místa do čtvrtfinále proti Lotrům, které jsme po boji přehráli 2:1. To už bylo kolem třetí ráno a začínali jsme přemáhat únavu, spánek, nedostatek sil, prostě takové to všechno, co na vás po 20 hodinách vzhůru prostě musí přijít. Kofola, kafe, dělaly se i čínské nudle, vše bylo povoleno, jen se udržet vzhůru a ještě se trochu vybudit.
Mezi tím jsme se nenudili, sledování urputných bitev a rozbory taktik střídaly rozhovory s novými i dřívějšími přáteli. Některým (ehm) také byly tři zápasy ve skupině málo a tak trávili čas kromě hřiště také mezi třemi tyčemi při chytání za ostatní oddíly.
Před čtvrtou ráno nás čekalo semifinále proti STAN "A". Sice jsme rychle prohrávali 2:0, dokázali jsme se ale vzchopit a po pěkných gólech vyrovnali na 2:2! Následně jsme ovšem podlehli soupeři v nájezdech. Poslední zápas jsme hráli opět s Dakoty, kterým se nepovedlo nám oplatit porážku ze skupiny a obsadili tak 4. místo, my byli 3. a ve finále se střetli Máci se STAN "A". Zápas skončil 1:1 a až po šesté (nebo sedmé? To už nikdo neměl sílu počítat) sérii nájezdů se radovali Pražané. Společná fotka, předání vítězné buchty a konec. Třičtvrtě na pět a čas na zasloužený spánek?
Nikoli, nakonec jsme se rozprchli a vyrazili na nádraží, kde nám jel vlak domů.
Musíme také poděkovat Roháčům, že pro nás tento náročný a skvělý turnaj uspořádali!
Uděláme si malou tipovačku, v kolik jsme byli v Poděbradech? Pište do komentářů. Když se sejdou alespoň 3 tipy, tak nejpřesnější odměníme!
