Je za námi kus práce. Začalo to v pátek 11.září v šest hodin ráno. Vzali jsme si na sebe krovky, tykadla a do rukou pokladničky a s úsměvem se rozletěli po Poděbradech světluškovat. To znamená vybírat příspěvky od dobrých lidí, kteří tak pomohou zrakově postiženým. Vybrali jsme pro Nadační fond Českého rozhlasu 15 348 Kč. Šest lidí, sedm hodin, dobrá práce, Vojto, Miloši, Lucko, Matěji, Kryštofe a Anežko.
Světlušky si na chvíli odfrkly a v pět hodin v pátek začala v klubovně schůzka. Tahle ale nebyla ledajaká, byla promítací. Promítali jsme pro všechny tomíky a jejich rodiče fotky z tábora v Janově a z výpravy na Slovensko. Maminky a tatínci nám mohli závidět, co jsme na táboře prováděli. Možná se i báli při pohledu na své ratolesti visící hlavou dolů ze stromu jako Spiderman nebo když Vojta balancuje a leze na řetězech na Baníkov v Roháčích. Ale úsměvy na tvářích nikdo nezakryl.
Ty světlušky, co ještě nepadaly na obličej únavou, po schůzce spočítaly výtěžek ze sbírky a šlo se zase na chvíli spát. Ráno jsme se v klubovně sešli naopak v pracovním, vzali jsme šmirgly do rukou a začalo se brousit, přerovnávat, opalovat, vyhazovat, rovnat, vymetat a rozžidlovávat. Na rozžidlovávání je specialistou Lukáš. Během dne se k nám přidal postupně skoro celý oddíl a každý přiložil ruku nebo štětec k dílu. Natřeli jsme staré školní židle, pár oken a rámů, udělali jsme pár dír do fasády a zase pár dír zadělali, snědli jsme šest pizz a tři kebaby a rozbrousili deset nezničitelných brusných kotoučů. A když už kotouče dobrousily a židle zaschli, ještě jsme poslední síly šli utratit hraním fotbálku a vybiky, pustili jsme si film a usli. Někteří v klubovně na posteli, někteří pod hvězdami.
Fond oken je v klubovně veliký, tudíž tento sehraný brusičský a natěračský orchestr budeme muset svolat ještě párkrát, aby sousedům o víkendu zase ještě zahrál a dokončil dílo.
Práci zdar a dík všem.