...že při našem divadelním nadání jsme neskončili "na bedně". Avšak je nutné upozornit na to, že konkurence letos byla silná a diváci se našemu představení smáli, až se za bříška popadali. Cíl pobavit sebe a celý sál jsme splnili, takže můžeme být po právu spokojení.

Festival v České Lípě probíhá již tradičně. Cestujeme vlakem s veselými kulisami, spíme v Domě dětí a vystupujeme na prknech, co prý znamenají svět.

Večer před představením jsme zkoušeli divadlo o 106. Náročná technická pasáž nám dala zabrat, výsledek se nakonec líbil nám i dětem. Když bylo na nejmenších dětech krátce po půlnoci vidět vyčerpání, rozhodli jsem se jít spát a počkat, co přinese ráno.

To už nás čekal velmi ostrý start do dne. A protože ze soboty na neděli nám byla změnou času ukradena jedna hodinka spánku, byl budíček v 7,15 poněkud krutý.

Na jevišti se střídala vtipná slova organizátorů s divadelními vystoupeními našich konkurentů. Představení byla naladěna na veselou, hravou i vážnou notu a my přišli na řadu, až poslední před přestávkou.

Na našich mladých hercích byla nervozita trochu vidět, avšak napětí z nás opadlo, jakmile se plné hlediště rozesmálo poprvé. To zrovna Miloš cvičil klikly a Ondra mu s tím zdatně "pomáhal". Zde musím sklonit poklonu našemu skromnému hereckému souboru - všichni byli šikovní a vydali ze sebe maximum :-)

Oblíbený raut byl letos rozšířen o vydařené "charitativní" párky v rohlíku, jejichž konzumací jsme přispěli na naslouchátko pro neslyšící, malou holčičku. Vybrali jsme více než čtyři tisíce korun a to je fajn.

Poté, co se na jevišti předvedlo všech devět souborů a porota se odebrala k rozhodování, napětí z výsledku by se v nás dalo krájet. Nakonec porota velice ocenila náš námět a obsadila Robinsony na dělené 4. místo. To však nic nemění na tom, že v očích mých a režisérových jsou naše děti jedničky! :-)