V sobotu 14. února jsme oslavili další Mamutiny...
Mamut, i když už trochu vypelichaný, byl v dobré náladě a na všechny se moc těšil.

A jak to všechno proběhlo? Všichni jsme se sešli u hodin na Kolonádě. Odkud jsme se rozeběhli hledat různé domy. Ti nejlepší, kteří rozluštili zprávu, přišli k Masarykovi. No a většina se vrátila k hodinám.

Společně jsme došli do klubovny, kde na nás už čekal Heřman ve slavnostní náladě, dorty a plno mamutích jednohubek. No a pak už se jen, pilo, hodovalo a slavilo...


Tady si můžete přečíst slavnostní proslov:

Vážené shromáždění,

chtěl bych Vám poděkovat, že jste na oslavu Heřmanových narozenin přišli v tak hojném počtu. Je to trochu zvláštní, protože jak se tady na nás kolem koukám, příbuzný tu s ním nikdo není, žádné kly z davu neční. O jeho masové oblibě přes rok také nic nenasvědčuje.


Slavnostní proslov o sedmých narozeninách asi není zrovna ideálním okamžikem jak mamutovi sdělit, že je adoptovaný. Na druhou stranu v podmínkách vysoko nastavené laťky společenské etikety tohoto večera, obklopen tolika lidmi a zaskočen nenadálou situací, doufám, Heřmane, že neztropíš žádnou velkou scénu.

Už je ti sedm let a půjdeš do školy. Stejně bys na to brzo časem přišel sám…

Moje první vzpomínky na Heřmana, jsou ze sklepa. Ano, onehdy, když mě zde přítomný Honza Rydlo dovedl do kumbálu se zavařeninami, ležely tam na zemi první kusy – byly to tvoje kusy Heřmane.

Je to opravdu už 7 let co Heřman spatřil poprvé světlo světa a byl přesunut ze sklepa do kuchyně v patře? Kolik metrů čtverečních lepenky z krabic od oken, kolik metrů běžných rolí od koberců a kolik rodinných obědů a večeří strávených v obývacím pokoji obětovali ochotně Rydlovi pro tvou výchovu. Patří jim za to velký dík. Jinak bychom zde dnes nemohli takto slavit!

Dnes když se řekne Heřman, vybavím si tě jako pořádně velkej kus vybavení klubovny.
Ano, vybavení, neboť celých sedm let tu až na malé výjimky stál, jako nějaká skříň… Heřman má dokonce i inventární číslo!

To se ale letos změní… v sedmi letech, jako správný mamutí dorost, má již nejvyšší čas začít chodit do školy. Kam ale bude chodit? Na Základní školu T. G. Masaryka Žižkov, nebo na hlavní budovu? Na základní školu Václava Havla – nebo snad protože je jiný než většina dětí do školy speciální? Myslím si, že problémy s integrací nemá a barvy rozezná. Bude se učit Jedna Radost!

Nechci Heřmana uvést do rozpaků, ale sedm let s ním nám přineslo mnohé kuriózní vzpomínky. Jako například když jsme se báli, že nám vlhne, nebo ta jak mu kel upadl na veřejnosti. To jsme se nasmáli.
Vím, že tento den je pro tebe velkým okamžikem, a dnešní večer si musíš náležitě užít, ale přeci jenom bych ti chtěl nechat jednu radu do života. Neztrácej hlavu!
To je ode mne asi dnes vše. Dámy a pánové, prosím povstaňte, pokud ještě sedíte… a připojte se ke mě s přípitkem. Na zdraví Heřmane, ať už je tvoje příjmení jakékoliv!

(od Tadeáše)


Obrázky z oslavy si můžete prohlédnout zde.